 |
 |
 |
 |
Galerie ( 298 / 142820 )
Partneské stránky
| |
 |
 |
 |
 |
|
|
|
|
|
Milí návštěvníci tohoto serveru,
už téměř 5 let na tento server přidávám fotografie, občas nějaké to video, a bráním se sem umisťovat cokoliv jiného. Nicméně dnes se stalo něco, co mě přinutilo udělat výjimku. Než se dostanu k věci, rád bych uvedl důvody a názory, které mně k nezbytnosti takového konáni vedly..
Tento server je o sportu a ač se to z z novinky na titulní straně nemusí zdát, sportu a výchovy vašich dětí se nastalá situace bytostně týká!
----------------------------
NĚCO O MÉDIÍCH
----------------------------
Víte, jsem asi trošku zvláštní typ člověka - televizi již nějakých 6 let nesleduji a noviny a časopisy téměř nečtu. Co se týče televize, nedomnívám se, že by mi její sledování mohlo ještě něco dát. Drtivá většina filmů a pořadů je naprosto stupidní a je tvořena pouze za účelem vydělání peněz, nikoliv předání opravdových hodnot. Což by se mimochodem dalo říci o většině věcí kolem nás, ale to je už téma na jinou diskusi. Pojďme však k podstatnému z uvedených medií - a to je zpravodajství; novinařina. Nesleduji je, protože jim zkrátka nevěřím...
Proč jim nevěřím? Tady je pár důvodů:
1) neobjektivita
Řekněme, že máme dva druhy článků - reportáž a zpravodajství.
Každý reportér, ať se bude snažit být objektivní sebevíc, stejně nakonec přinese subjektivní názor, vlastní pohled na věc. Mít 'objektivní' názor zkrátka nejde.
Pokud se bude snažit o popsání holé skutečnosti - jen toho, co se stalo - bude vycházet obvykle z podkladů. Z materiálů, které novinář obdržel, převzal, vyslechl... a ty mohou být nepřesné, nebo dokonce nepravdivé.
2) zkreslování
Ač je náplní zpravodajství přinášet pravdivé a aktuální informace, noviny se budou lépe prodávat a televize získá větší sledovanost, budou-li informace podány zajímavě. Nebo nebojme se to říci, budou-li podány jako senzace, skandálně. V malé míře to dělá seriozní deník, ve větší bulvár.
3) faktické chyby
Už se vám někdy stalo, že jste třeba v novinách četli článek o nečem, čemu opravdu perfektně rozumíte? A najednou jste možná zjistili, že napsán úpně fakticky špatně? Že tam jsou nesmysly? Vsadím se, že alespoň jednou ano. Naskýtá se nám tedy otázka: Když se takovému článku nedá věřit, dá se věřit i těm ostatním, kde si už faktickou správnost ověřit nemůžete?
4) informace pro tisk
Možná si teď řekněte - dobrá, to jsme se bavili o odborných článcích, ale obyčejného zpravodajství se to netýká. Opravdu? A kde myslíte, že se ty 'oficiální' zprávy berou? Noviny je přejímají z tiskových prohlášení, které vydávají firmy, organizace, stát. Myslíte si, že jakákoliv z těchto institucí v případě nějakého vlastního průšvihu, ihned podá tisku přesnou a pravdivou zprávu o tom, co se skutečně stalo? To si pište, že se bude snažit podat takové vysvětlení, aby se mu dalo věřit a aby si zároveň zachovala čistý štít.
To jsem shrnul zhruba důvody, proč médiím nevěřím a proč jejich informace beru s rezervou. S o to větší rezervou, jedná-li se o nějaké choulostivé téma. Emoce pak musí jít stranou a musí nastoupit rozum.
----------------------------
PROČ JE SPORT DŮLEŽITÝ?
----------------------------
Ještě než se konečně dostanu k důvodu, proč toto celé píši, cítím potřebu objasnit ještě jednu věc. Tou věcí je můj názor a vztah ke sportu.
Co na sportu vidím, jsem myslím poměrně jasně popsal v sekci 'o serveru'. Je to absolutně čistá a poctivá cesta k nalezení přátel, k překonání osobních zábran a překážek, ke zdokonalení sama sebe. K tomu, aby se popsané podařilo, je samozřejmě potřeba správných kolegů, kamarádů, trenérů. Přínos je o to silnější, o kolik je sport těžší na překonávání překážek. TO je důvod, proč mám tolik rád sportovní gymnastiku, slalom na divoké vodě, nebo třeba rychlobruslení. Pokuď však některý z okolních faktorů není v pořádku - špatný kolektiv, neshopný či špatný trenér, nedostatek nadšení a podpory od ostatních - může dojít ke znechucení sportovce a ukončení činnosti. Takový člověk pak může dokonce života tvrdit, že 'mu to nic nepřineslo' a nemusí mít na cvičení radostné vzpomínky. Pokud ale je vše v pořádku, sportování z vás udělá lepšího člověka, ba připraví vás na celý život. On totiž život není o ničem jiném než o překonávání překážek. Nemyslím si, že by existovalo mnoho dalších podobně přínosných činností, kterým je možné se zejména v dětském věku věnovat.
Sportování je každopádně vyvolávání (používejme odborné termíny) stresu; psychického i fyzického. Stres či zátěž nesmíte chápat pouze negativně. Jak známo, pokuď dáme organismu úměrnou zátěž, přispůsobí se a zesílí. To je princip všeho v životě. Pár příkladů: Posilování - když zatežujeme sval, roste. Když zátěž odebereme, slábně. Rostliny - pokud zasadíte stejnou rostlinu ven na zahradu a domů do tepla, vyroste vám na zahradě silná a doma chcípák. Pochopitelně, když to se stresem přeženete, sval si poškodíte a rostlina zahyne. Nicméně úměrný stres či zátěž je pro zdravý růst nezbytný. To platí i pro lidi. Pokud jakožto starostliví rodiče uzavřete děťátko až do dospělosti do vypolstrované místnosti, 'aby se mu náhodou něco nestalo', vyroste z něj chcípák. Pokud jej vystavíte úměrnému stresu výchovou, sportem - vyroste silný jedinec. Toť můj názor.
----------------------------
ZDROJ PROBLÉMŮ A CO S TÍM
----------------------------
Nejsem psycholog, nechci si hrát na nějakého chytrolína, jsem jen obyčejný člověk. Co bude následovat, s tím možná někteří lidé nebudou souhlasit. Je mi to ale upřímě jedno. K následujícímu jsem došel po mnoha letech pozorování a přemýšlení, a zatím se nenašel nikdo, kdo by mě to dokázal vyvrátit...
Podívejme se na svět okolo sebe. Ač jsme všichni lidé a všichni se rodíme s prázdnou hlavou a pár základními potřebami, přesto se lže, krade, ubližujeme si, vraždíme se. Jinými slovy, děláme ostatním to, co nechceme, aby se dělo nám samotným. A moc dobře víme, že to není správné. Jak je to možné? Proč se všichni lidé na světě nemůžou k sobě chovat přátelsky a s pochopením? Co je ten důvod, který některé z nás donutí ubližovat druhým, ať už v malé či větší míře?
Je to nedostatek porozumění a pochopení, nedostatek lásky. Já tvrdím - vše je o výchově. Vyroste-li zlý a nevyrovnaný člověk, mohou za to rodiče. Jistě znáte přísloví - jaký pán, takový pes. Platí to i u lidí. Nejsem sice až tolik starý, ale měl jsem příležitost (zejména, ale nejen) okolo sportu poznat mnoho dětí a jejich rodičů, a ve většině případů se mi to potvrdilo. Když je dítě idiot, jeho rodiče jsou na tom podobně. Když je ok, jeho rodiče jsou taky. Samozřejmě, výjimka potvrzuje pravidlo. Nepochopím lidi, kteří považují děti za 'prcky co pořád otravujou' a svou nepozorností nebo nezodpovědností jim odpírají to, co bytostně potřebují - lásku, porozumění a podporu. Není potom divu, že z nich vyrůstají nevyrovnaní jedinci, kterým v životě 'něco' chybí. Bohužel, mnoho z nich si to pak nese celý život a 'předají' to třeba i nevědomky svým vlastním dětem.
Zastavte se na chvilku a představte si svět, kde vám každý porozumí, každý vás veme takové, jací jste. Svět, kde se nemusíte přetvařovat, kde nemusíte nic skrývat, kde o vás u všichni všechno ví a berou vás, jací jste. Už žádné lhaní, žádné přetvařování, žádné fóbie. Nic z toho není třeba... Bylo to těžké?
Dobrá, zkusíme to jinak. Představte si, že všichni najednou můžou všem vidět do hlavy. Všichni si mohou číst myšlenky. Někdo má s vámi nekalé úmysly? Ihned to vidíte a i on to ví. Pravda, zprvu trochu panika... Nemůžete nic před nikým skrýt! Jenomže i oni jsou na tom podobně. Jediné co nakonec všem zbude je - upřímnost. A pak si to uvědomíte - jaká to úleva... Už není třeba lhát, není třeba se přetvařovat. Máte osobnostní problém? Ostatní to vědí a chápou vás, protože vidí i důvod, proč jste jaký jste. A to je vše, co potřebujete k 'uzdravení'. Zmizí kriminalita, zmizí lež - k čemu také, když nelze nic skrýt. A proč byste konec konců něco kradli, proč byste lhali, když to nejcenější už přeci dostáváte. Pochopení a lásku druhých. A to jim dávate i vy.
Nyní znovu nastavme zrcadlo naší společnosti. Podívejme se, v jakých podmínkách vyrůstají naše děti. Jsme sobečtí. Hromadíme hmnotné statky v domění, že to je to jediné, co potřebujeme ke spokojenému životu. Při tom šlapeme po všem, co má opravdovou cenu, i po ostatních. Už jsme v tom tak zaběhlí, že si to vůbec neuvědomujeme. Přitom honba za majetkem či osobním uspokojení je to jedno jediné, co způsobuje zkázu naší společnosti. Pokud je nám ublíženo, ubližujeme ostatním, těm slabsím, než jsme my. Ze vzteku, ale přitom to vůbec nepomáhá. Ani pak nevidíme ubohost svého jednání. Děti odkojené televizí. Vy, rodiče, jste pro vaše dítě vše. Přesto ho radši posadíte k bedně, než abyste mu věnovali svůj čas a svou lásku. Napadlo vás někdy, že může být šťastnější dítě v poušti s rodinou a jedním velbloudem, nemajíce nic než sami sebe a svou lásku a důvěru, než dítě v rodině bohatého obchodníka, který mu koupí vše, nač ukáže, ale nedokáže mu věnovat pár minut svého času? Co je větší stěstí? Jste šokováni, že pak v 17ti takový chlapec rozstřílí chladnokrevně své rodiče brokovnicí, aby se dostal k penězům v rodinném trezoru? (to se skutečne stalo) Jste šokováni, že v Americe postřílí kluk ve škole své spolužáky? Překvapuje vás to a ptáte se proč a co se s tím dá dělat?
Odpovím otázkou: Věnujete se dostatečně svému dítěti? Neodbýváte jej? Máte jeho plnou důvěru? A dáváte mu důvěru svou? Dáváte mu prostor, aby dokázalo také svou zodpovědnost?
Znovu dám za příklad USA. Každý druhý má svého psychologa, jehož pravidelné návštěvy jsou běžnou záležitostí. Právníků je také jako šlupek. Rodinný život v rozkladu. TV a filmy jsou dobrý příklad - násilí všeho druhu, zbraně, střelba - to je vše v pořádku a přístupné od útlého věku. A ve finále to běží v bedně od rána do večera, takže to neunikne ani těm nejmenším, které rodiče k bedně odkládají. Dokonce to násilí cpou do pořadů pro nejmenší - co třeba takový Tom a Jerry? Ale nedej bože, aby se ve filmu objevila trocha nahoty nebo láska. To věkové limity pro sledování letí prudce vzhůru. Sexual harrasment je kapitola sama pro sebe. Společnost postavená na hlavu - popírá to, co je lidem přirozené a naopak deklaruje za normální to, co není - násilí a vraždění. Pořád se divíte, že se děti navzájem střílí ve školách? Ale nebojte se, my v Čechách zatím spolehlivě míříme stejným směrem...
----------------------------
O CO TU TEDY JDE?
----------------------------
Vím, byl to shluk chaotických myšlenek, ale popsání všeho do podrobna by bylo na celou knihu. A to já nejsem žádný spisovatel. Chtěl jsem jen ukázat, co je ve světě špatně a co se s tím dá dle mého názoru dělat; chtěl jsem představit své hodnoty. Hodnoty, které pro mě znamenají vše a hodnoty, jež jsou nyní v ohrožení.
K napsání tohoto mně totiž vyburcovala níže popsaná soudní kauza.
Je to již poměrně dlouho, co odstartovala kauza Martina Šimůnka, trenéra a bývalého reprezentanta sportovní akrobacie. Člověka, který velkou část svého života obětoval právě sportovní akrobacii a tréninku mládeže. Člověka, který byl obviněn ze sexuálního zneužívání své nezletilé svěřenkyně. Člověka, který byl na základě velmi pochybných důkazů na České poměry dosti rychle odsouzen k odnětí svobody na 7 let do vězení.
Martina Šimůnka jsem osobně neznal, nicméně jsem bedlivě prostudoval veškeré materiály na webových stránkách výkajících se kauzy www.martinsimunek.cz, články v na internetu, diskusní fóra... Zkrátka vše, co jsem mohl. Z uvedených materiálů jsem jednoznačně přesvědčen, že je nevinný. Co mě hlavně děsí, je fakt, že celý proces připomíná středověkou inkvizici. Absolutně nechápu, jak se vůbec může v dnešní době v České republice něco takového stát! Co má znamenat, když naše soudy posílají do vězení lidi, kteří svůj život věnují intenzivní práci pro druhé, pouze na základě jakýchsi obvinění a bez přímých důkazů? Zatímco opravdoví zločinci a vrazi jsou na svobodě, dostanou podmínku a nebo vyváznou s lehkým trestem? Je to snad zpráva pro nás občany - dejte si pozor, stačí ukázat prstem na kohokoliv a ten bude okamžitě vykonstruovaným procesem odsouzen? To jsou demokratické soudy, to je spravedlnost? Pokud bude Martin muset skutečně nastoupit výkon trestu, znamená to, že zítra mohou stejně tak odsoudit a zavřít vás nebo mne! Jak mají učitelé, vychovatelé a pedagogové vykonávat beze strachu svoje povolání, když se zde dějí takovéto věci? To je chceme vystrašit a zlikvidovat? Kdopak se potom bude starat o naše děti? Naše děti, to je i naše budoucnost. Pokud teď odvrátíme hlavu a nezapojíme se do boje, možná už příště nedostaneme šanci. Na stránkách www.martinsimunek.cz je i petice, kterou lze podepsat a projevit tak Martinovi podporu.
Prosím, najděte si čas na prostudování této kauzy! Je třeba jasně dát najevo svůj názor - a to právě teď!
Martine, držím Ti palce! |
|
|
|
|
|
|
